Na Libíně se nám líbilo

Každý, kdo alespoň trochu cestuje po Čechách si nemůže nevšimnout nových, na pohled trochu zvláštních zařízení, nazývajících se lanovými parky. Viděli jsme jich prozatím několik, ale žádný jsme doposud nenavštívili. A tak, když přišlo jaro, rozhodli jsme se s tím něco udělat a poznat tuto pro nás dosud neznámou zábavu na vlastní kůži. Zapátrali jsme po vhodném místě a na výběr nám zůstaly dvě možnosti. Nejblíže bychom to měli do adrenalinového parku v Hluboké nad Vltavou, ale my jsme nakonec zvolili lanový park na Libíně nedaleko Prachatic.

Jednoho květnového nedělního dopoledne jsme se tedy sbalili a vyrazili směrem na Prachatice. Ve městě samotném jsme se ráno nezdržovali, po krásných serpentinách silnice vedoucí na Volary a Strážný jsme projeli Libínským sedlem a za minutku jsme odbočili do lesů pod Libínem. Auto jsme nechali na malém parkovišti (po ránu tam bylo ještě místa dost a dost) a po značené turistické trase vyrazili směrem k lanovému parku, který je jen pár kroků od libínské rozhledny.

I když jsme nepřijeli nijak pozdě, u lanového parku už je živo a lidmi se to tu jen hemží. Máme tak alespoň příležitost si to tu okouknout, než se sami dáme na svou vzdušnou pouť. V lanech se tu pohybují jak dospělí, tak i celkem malé děti, odhadem ve věku 5-7 let, což nám dává jistotu, že bychom to měli také zvládnout. Když se na nás přijde řada, fasujeme u obsluhy helmy a postroj, do kterého se svépomocí nakonec úspěšně oblékáme. Dostává se nám zaškolení jak se po trasách pohybovat – je nutno se jistit vždy na dvakrát důkladného a po trase se pohybovat vždy nejlépe ve dvojici, kdy jeden na druhého dává pozor. Jsme nováčci, tak máme možnost si to prakticky zkusit na části té nejlehčí – dětské trasy.

Na výběr máme celkem čtyři možnosti, kudy se vydat (je tu ještě pátá trasa, ale ta je sjezdová, takže bychom si vlastní lezení tak moc neužili). Volíme panoramatickou trasu, má střední obtížnost a je ze všech nejdelší. Po žebříku vylezeme na první plošinu a dál nás čeká cesta plná nejrůznějších nástrah. Balancujeme na lanech, volně zavěšených kládách, pneumatikách, bojujeme se sítěmi a jinými nápaditě navrženými překážkami. Každý úsek trasy začíná a končí na pevné plošině, kde je třeba si přepnout jistící karabiny a také možnost si odpočinout, pokud byl předcházející úsek náročný. Vedeme si dobře, protože se nám podařilo dohnat skupinu která na stejnou trasu vyrazila před námi, tak musíme chvíli počkat. Obsluha parku hlídkuje dole a pokud má někdo problémy, poradí mu (anebo ho alespoň povzbudí na další cestu), nebo mu pomůže slézt dolů když je překážka nad jeho síly. Nám se to naštěstí nestalo a všichni jsme absolvovali celou cestu zakončenou dlouhým sjezdem nad jezírkem.

Zvládnout celou trasu nám trvalo víc jak jednu hodinu. Vysoukali jsme se z výstroje kolem poledne a zamířili na nedalekou rozhlednu – další cíl naší dnešní cesty.Vyčasilo se a tak výhled z téměř 30 metrů stojí za to. Pod rozhlednou je možnost občerstvení, kterého s radostí využíváme. Protože se nám ještě nechce domů, rozhodujeme se vrátit se ještě jednou do lanového parku a absolvovat další trasu. Tentokrát vybíráme tu technickou, která má být ze všech tras nejnáročnější. Je to asi pravda, občas máme opravdu co dělat, abychom konkrétní úsek zvládli. Nicméně si to všichni užíváme a opět po necelých dvou hodinách trasu absolvujeme celou a beze ztrát.

Nedá se říct, že nás druhá trasa vyčerpala, ale pro dnešek už lezení bylo dost. Vracíme se na parkoviště a sjíždíme dolů do Prachatic. Tentokrát zastavujeme. Procházíme městem a kousek od Velkého náměstí nacházíme cukrárnu s úžasným venkovním posezením na hradbách. Za celodenní námahu se odměňujeme zákuskem a pak vyrážíme zpátky domů…

 

 

Chcete-li, zanechte vzkaz.

Zanechte komentář