Park Narodowy Gór Stolowych

Park Narodowy Gór Stolowych

Letošní krátkou dovolenou kterou jsme trávili ve východních Čechách jsme si zpestřili jedním zahraničním výletem. Při výběru cílů které jsme chtěli navštívit nás zaujaly stolové hory v jižním Polsku. A právě jejich nejvyšší vrchol – Hejšovinu (Szczeliniec Wielki) jsme si vybrali jako cíl jednodenního výletu. Dalším agumentem pro toto místo byl fakt, že je od hraničního přechodu v Náchodě vzdáleno pouhých 15 kilometrů. V neděli ráno jsme si trochu přivstali a krátce po osmé hodině jsme překročili hranice do Polska.


První zastávku jsme udělali jen pár kroků za hraničním přechodem. Směnárna na české straně měla ještě zavřeno a podle rady, kterou jsme obdrželi v náchodském infocentru, jsme nechtěli spoléhat na to, že si při placení vystačíme s čekými korunami, případně s eury. Prvním městem na polské straně jsou lázně Kudowa. Odbočujeme směrem na Karlow a velice brzy poznáváme proč se silnice jmenuje cesta sta zatáček. Povrch není právě kvalitní, ale žádná katastrofa to není. Nicméně vozovka není moc široká a vzrostlé stromy po jejích stranách jsou opravdu blízko. Máme ale štestí, provoz není téměř žádný a tak za pár minut dorážíme do Karlowa.

V Karlowě je k dispozici ohromné parkoviště, odkud je již Hejšovina dobře vidět. A díky svým kolmým stěnám (výška 60 metrů) působí opravdu impozantně. Na parkovišti jsme téměř sami, je teprve ráno a chvíli trvá i než se objeví obsluha parkoviště, které platíme za celodenní parkování 8 zlotých.

Značená trasa do skal je hned za parkovištěm, takže cestu nacházíme bez problémů. Nezbytné informační tabule informují že se nacházíme na území národního parku, který byl vyhlášen v roce 1993 a máme se chovat slušně. Po chvilce dorážíme k rozcestí kde je možné vydat se přímo po schodech vzhůru nebo po pohodlné cestě celý skalní komplex obejít. Zkoušíme nejprve druhou možnost a absolvujeme cestu na protilehlou stranu. Tam je sice značená cesta někam nahoru, ale netroufáme si pustit se po ní. Proto se vracíme ke schodišti a začínáme stoupat.

Stupně schodiště jsou buď tesány přímo do skály nebo pevně usazeny v podloží takže cesta je celkem pohodlná. Schody jsou po celé trase lemovány zábradlím. Cesta vzhůru nám zabrala asi tři čtvrtě hodiny, možná také díky tomu že cesta je jednosměrná a nepotkáváme tak návštěvníky kteří se vracejí shora.

Schody končí (mělo by jich být více než šest set, ale nepočítali jsme je) a my se pomalu dostáváme na vrchol. Procházíme po stezce mezi velkými balvany a najednou se ocitáme na první vyhlídce. Máme štěstí na počasí, je úplně jasno a rozhled je nádherný. Nahoře stojí turistická chata a stánky s občerstvením a suvenýry. Je před polednem a terasa se začíná plnit lidmi. Klasickými návštěvníky jsou rodiny s dětmi na nedělním výletě a nezbytná skupina turistů z Japonska. Poté co se nabažíme vyhlídky, pokračujeme v cestě. Teprve nyní platíme vstupné – 5 zlotých za dospělého, děti a studenti to mají za polovinu.

Cesta dolů je zajímavější než výstup. Procházíme okolo skalních útvarů, které jsou pojmenovány podle svého tvaru (velbloud, opice, …), jdeme úzkými soutěskami kde by se dva lidé neminuli, nebo se musíme krčit abychom prošli skalní škvírou. Ačkoliv nahoře na terase bylo tak 30 stupňů, mezi skalami je příjemně chladno. Celou cestu jdeme buď po schodech nebo po prkenných podlážkách, takže i za mokra se by zde dalo projít pohodlně.

Po projití skalního městečka se dostáváme na další vyhlídku, ze které je vidět na druhou stranu, tedy na místa odkud jsme přišli. Když se podíváme dolů, vidíme i davy lidí, které proudí směrem ke skalám. Stolové hory jsou nepochybně oblíbeným místem nedělních rodinných výletů. Asi se není čemu divit, pohled shora stojí za to a cestu na vrchol zvládnou v pohodě i děti. Nahoře bude odpoledne přelidněno. Nás však už čeká jen cesta po schodech dolů. Jde to snadno, sestupová cesta je dobře upravená a spolu s námi ještě nejde tolik lidí.

Dole pod skalami už to vypadá pomalu jako na pouti. Spousta stánků s občerstvením nebo s různými suvenýry a všude mraky lidí. Za plotem v jakémsi dětském koutku vyčnívá asi třímetrový dinosaurus, jinde si lze půjčit čtyřkolku… Po příchodu na parkoviště se nestačíme divit. Ráno tu bylo téměř prázdno, zato odpoledne tu není k hnutí. Parkoviště je úplně plné a tak nasedáme do auta a ujíždíme zpět.

Protože máme ještě dostatek času, zastavujeme se v Kudowě. Při příjezdu do města míjíme různé občerstvovací stanice, všude nabízejí pečené pstruhy, někde si ho můžete i sami ulovit. Kudowa je hezké lázeňské město se spoustou hotelů, penzionů a lázeňských domů. Procházíme se po kolonádě, která je nádherně upravená, ochutnáváme léčivou vodu z místního pramene. Poté odpočíváme v nedalekém parku a zjišťujeme že sváteční rodinná procházka je zde opravdu oblíbeným sportem. Zbývá jen utratit poslední zloté za zmrzlinový pohár v jedné z cukráren na hlavní ulici, a ty opravdu úplně poslední za sladkosti v minimarketu.

Zpět na hraničním přechodu jsme za čtvrt hodiny.

Z polštiny jsme pochytili:

góry stolowe – stolové hory
inkasant – takový ten pán na parkovišti, který vybírá peníze
oplata parkingowa – parkovací poplatek
park narodowy – národní park
prostor monitorowany – dávejte pozor co děláte, sledujeme vás
znaczek turystyczny – turistická známka
zdrój – lázně

 

Chcete-li, zanechte vzkaz.

Zanechte komentář